Legislativa o provozu jízdních kol vybavených pomocným spalovacím motorem na území ČR.
Pozor: Legislativa o provozu elektrokol na území ČR/EU je jiná! Více na konci této stránky. (klikni)



   Policie České republiky – KŘP Pardubického kraje

   Téma: MOTOKOLA

       Kdy je třeba řidičský průkaz:

  1. Při běžném výkonu služby si naši dopravní policisté všimli nabízených motokol. Ačkoliv se zmíněný produkt někdy tváří jako jízdní kolo, opak je pravdou. Jelikož některé zmíněné kolo má ve svém rámu zabudovaný motor, který není nijak odnímatelný, jedná se o takzvané motokolo, k jehož provozu je dle stanoviska Ministerstva dopravy zapotřebí řidičský průkaz, doklad o schválení technické způsobilosti, doklad o pojištění zákonné odpovědnosti i přilba.

  2. Spousta občanů si myslí, že je to jízdní kolo s motorkem, s obsahem do 50 cm3, jeho maximální konstrukční rychlostí je do 25 km/h a že na takové není třeba mít řidičský průkaz. Rozdíl je v tom, že motor pro kolo, na které není potřeba řidičské oprávnění, musí být pomocný a dodatečně namontovaný. Už v prvním odstavci je uvedeno, že u některých výrobků je motor pevnou součástí a na takové kolo jsou zapotřebí výše uvedené doklady.

  3. My upozorňujeme občany, kteří si podobné dopravní prostředky pořizují, aby jejich výběru věnovali velkou pozornost s ohledem na to, jakým způsobem ho budou užívat. Je zbytečné, aby je z omylu, že právě k jejich kolu nejsou zapotřebí zmíněné doklady, vyvedl až kontrolu provádějící policista.

  4. Je tu ještě jedna věc, na kterou bychom vás chtěli upozornit. Každý prodejce by měl mít k dispozici doklad o tom, že daný dopravní prostředek je schválen pro provoz na pozemních komunikacích dle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. V § 15 je stanoveno, že výrobce nebo akreditovaný zástupce, který hodlá uvádět na trh hromadně vyrobená silniční vozidla, systémy vozidla, konstrukční části vozidla nebo samostatné technické celky vozidla, musí mít pro vozidlo platné osvědčení o schválení technické způsobilosti typu vozidla a pro konstrukční části vozidla, systémy vozidla a samostatné technické celky vozidla platné osvědčení o homologaci.

  5. Co napsat na závěr? Pamatujte na to, že základní podmínkou provozu motokol na pozemních komunikacích je schválení technické způsobilosti. Řidič motokol musí mít řidičské oprávnění skupiny AM a platí pro něj všechny požadavky jako pro řidiče vozidel kategorie moped.
        11. května 2010
        nprap. Eva MATUROVÁ
        tisková mluvčí

       Citace z emailů od policistů, které jsme obdrželi:

  1. Jinak po Pardubicích se nám prohánějí stroje... Pán kolem 25ti let k nám přijel, už z dály na sebe upozorňoval, protože neměl přilbu a navíc nikdy neměl řidičák. Bych ho vyhnal pryč, ale ke vší smůle byl u nás vedoucí na kontrole, tak jsem to musel sepsat. Myslím, že pán už začíná šetřit. Navíc tenhle výrobek má ke kolu hodně daleko, i když jezdí s elektricky poháněným motorem a max. rychlostí 25 km/h.

  2. Prodejce tvrdí, že řidičák není potřeba, a když jsme s ním přátelsky diskutovali, tak si stojí pevně za tím, že to není motokolo. No, my si nepotřebujem dokazovat, kdo má pravdu.) Tady na tom jezděj hlavně důchodci 70-80 let, občas to zahlídnem, ale necháme je žít. Ovšem, až někdy nastane dopravní nehoda, tak motokolo se bude řešit přesně podle zákona, to si potom prodejcem podvedení lidi zapláčou:)))

        Zde si můžete prohlédnout dokument. PČR - KŘP Pardubického kraje
        Zde je obdobný dokument vztahující se k pojištění. Povinné ručení.

   Jak vlastně vypadá nelegálně motorizované jízdní kolo?

  Policie České republiky – KŘP Královéhradeckého kraje

  Mladík si kolo dovybavil motorem.

      Po bouračce na nelegálně přestavěném kole skončil s těžkými zraněními v nemocnici
      Vážná havárie se stala včera časně ráno ve Starém Bydžově na Královéhradecku. Jedenadvacetiletý mladík na po domácku upraveném jízdním kole se spalovacím motorem zřejmě nepřizpůsobil rychlost jízdy a zachytil řidítkem kola o přenosnou dopravní značku. Přitom upadl na vozovku. Teď je s těžkými zraněními hospitalizován v nemocnici.

Horské kolo podomácku dovybavené spalovacím motorem | foto: Policie ČR Hradec Králové






      Ve čtvrtek 28. dubna 2011 kolem páté hodiny ráno na silnici třetí třídy ve Starém Bydžově havaroval mladík na nelegálně přestavěném jízdním kole. Cyklista, který nejel na přímém úseku při pravém okraji vozovky, zřejmě nepřizpůsobil rychlost jízdy a řidítkem kola zachytil o přenosnou dopravní značku. Přitom upadl na silnici. Těžce zraněného cyklistu převezli záchranáři do královéhradecké fakultní nemocnice. Mladíkovi nemohla být vzhledem k jeho zdravotnímu stavu provedena dechová zkouška, proto mu byla v nemocnici odebrána krev ke zjištění případného požití alkoholu před jízdou. Škoda na nelegálně dovybaveném pánském horském jízdním kole se spalovacím motorem činí zhruba tři tisíce korun. Škoda na dopravním značení je odhadnuta rovněž na tři tisíce korun. Dopravní nehodu nadále vyšetřují hradečtí dopravní policisté.
      Cyklistovi hrozí přestupkové řízení, ve kterém mu může být uložena pokuta od patnácti set do dvou a půl tisíce korun.
        nprap. Anna Pešavová - 29. dubna 2011

        Zde si můžete prohlédnout dokument. Policie České republiky – KŘP Královéhradeckého kraje
        Zde je článek na iDNES: iDNES.cz/Hradecký kraj

  Naše motorové nástavby splňují podmínky vyhlášky Ministerstva dopravy č.341/2002 sb. přílohy č. 13 a jsou tak považována za nemotorová silniční vozidla - jízdní kola. Dle legislativy nejsou naše nástavby ( motorizovaná jízdní kola ) brána jako kategorie MOTOKOLO nebo MOPED, ale jako jízdní kolo s pomocným motorem.



Nejdůležitější body vyhlášky vztahující se k motorovým nástavbám osazeným spalovacím motorem.
===================================================
1) Je nadále zachován původní charakter jízdního kola.
2) Výkon motoru nepřesáhne 1kW.
3) Motor nemá objem válce (válců) větší než 50 cm3.
4) Maximální konstrukční rychlost nebude vyšší než 25 km/h
5) montáž pohonného systému (motor, nádrž paliva) na jízdní kolo si nevyžádá zásah na jeho nosných částech.
===================================================
  Tj. není třeba řidičského oprávnění, věkové omezení jako u jízdního kola, žádné pojištění...
===================================================
  V současné době se objevují na trhu jízdní kola osazená spalovacími motory o obsahu vyšším než 35 ccm. tvářící se jako jízdní kola s pomocným motorem. Popř. svojí konstrukcí již spadající do kategorie MOTOKOLO/MOPED.

Na co si dát pozor, obecně se dá říci:

  • 2-taktní motory o obsahu vyšším než 26ccm a 4-taktní morory o obsahu vyšším než 35ccm mají výkon přesahující 1000 W. U elektrokola nesmí být výkon vyšší než 250W.

  • Pokud se již jedná o zástavbu, kdy motor je pevně vmontován do rámu, nádrž je dodatečně montovaná do rámu a k přenosu hnací síly je použit řetěz/řemen, tak se již jedná o kategorii MOTOKOLO, potažmo MOPED a pak je nutné splnit veškeré povinnosti viz. prohlášení POLICIE výše.

  • V takovemto případě, je třeba mít: ŘP AM, povinné ručení na moped, osvědčení o schválení technické způsobilosti (brzdy, osvětlení jako v kategorii MOPED), osvědčení o homologaci, povinnost používat helmu atd.

  • Pokud má dvoukolé vozidlo pedály na šlapání, jedná se o moped a pokud nikoli, je to skútr/motocykl ...
      Vozidla těchto kategorií, musí mít schválenou technickou způsobilost k provozu na pozemních komunikacích. Při schválení musí být vystaven doklad o schválení i provozní doklad, a to buď osvědčení o registraci nebo výpis technického osvědčení. Vozidla jejichž technická způsobilost byla schválena do 30.06.2001, se registrují pouze na žádost vlastníka (dle čl.1 zákona 193/2003 Sb., který mění zákon č. 56/2001 Sb.). Provozovatel vozidla, které podle tohoto zákona bylo doregistrováno, není povinen vozidlo přistavovat k pravidelným technickým prohlídkám. Vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena po 30.06.2001 na základě zákona č. 56/2001 Sb., se povinně registrují. Jinak řečeno, u starých mopedů, například Stadion, Jawetta, Babety různých typů do 30.6.2001 stačí malá kartička, vydaná výrobcem...u Stadionů je to kartička s názvem Doklad k mopedu, u Babet může mát název Technické osvědčení nebo dokonce Technický průkaz, ale u uvedné malé šedivé kartičky s názvem technický průkaz se nejedná o doklad, vystavený úřadem, ale o kartičku kterou vydal výrobce. Technické osvědčení nebo výpis z technického osvědčení k mopedu je schopen vydat i úřad, ale potřebuje k tomu podklady od výrobce, nebo například od zkušebny typu DEKRA a pod...pak by šel dpkald vystavit za správní poplatek 100,-Kč, pokud by jste prokázal vlastnický vztah k mopedu a požadovaní podklady si opatřil. Dnes se v aukcích a na burzách nebo na inzeráty prodávají různé mopedy, často zahraniční výroby, samozřejmě převážně bez dokladů, prodejci tvrdí, že k mopedu stačí jen pojistka a můžete jezdit, není to pravda, a neznalost zákona neomlouvá, podle zákona smí na veřejnou komunikaci jen vozidlo, která má schválenou technickou způsobilost, případně které je registrováno podle zákona, jak jinak než předložením technického osvědčení nebo osvědčení i registraci by jste chtěl prokázat hlídce dopravní policie při kontrole tuto skutečnost? Do registru vozidel lze zapsat a registrační značku přidělit jen vozidlu, kterému byla technická způsobilost schválena, takže u registrovaného mopedu který má registrační značku technickou způsobilost prokážete předložením osvědčení o registraci část I.- malý technický průkaz, u neregistrovaného mopedu (do 30.6.2001) technickou způsobilost prokážete technickým osvědčením výpisem z technického osvědčení nebo zmiňovaným "Dokladem k mopedu"...

    Nápovědy ke kategoriím vozidel:
    M1 – vozidla pro dopravu osob, která mají nejvýše osm míst k sezení + místo řidiče, nebo víceúčelová vozidla
    N1 – vozidla pro dopravu nákladu do celkové hmotnosti 3500 kg
    L1 – mopedy (dvoukolové) se zdvihovým objemem válců do 50 ccm a do maximální konstrukční rychlosti 45 km/h
    L2 – mopedy (tříkolky) kategorie L1 se 3 koly (zdvihový objem válců do 50 ccm a maximální konstrukční rychlost do 45 km/hod)
    L3 – motocykly (dvoukolové) se zdvihovým objemem válců nad 50 ccm a s konstrukční rychlostí nad 45 km/hod
    L4 – motocykly (se třemi koly uspořádanými nesouměrně vzhledem ke střední podélné rovině) kategorie L3 s postraním vozíkem se zdvihovým objemem válců nad 50 ccm a konstrukční rychlostí nad 45 km/hod
    L5 – motocykly (tří a čtyřkolové) se zdvihovým objemem válců nad 50 ccm a konstrukční rychlostí nad 45 km/hod, se třemi koly uspořádanými souměrně vzhledemke střední podélné rovině, čtyřkolky (jiné než lehké tříkolky) jejichž hmotnost nepřesahuje 400 kg nebo 550 kg u vozidel určených k přepravě nákladů, maximální čistý výkon motoru nepřesahuje 15 kW




  •    Příloha č. 13 k vyhlášce č.341/2002 sb. (kompletní znění)

       Technické požadavky na jízdní kola, potahová vozidla a ruční vozíky.

        1. Jízdní kola musí být vybavena

    1. dvěma na sobě nezávislými účinnými brzdami s odstupňovatelným ovládáním brzdného účinku; jízdní kola pro děti předškolního věku vybavená volnoběžným nábojem s protišlapací brzdou nemusí být vybavena přední brzdou,
    2. volné konce trubky řídítek musí být spolehlivě zaslepeny (zátkami, rukojeťmi apod.),
    3. zakončení ovládacích páček brzd a volné konce řídítek musí mít hrany buď obaleny materiálem pohlcujícím energii, nebo (jsou-li použity tuhé materiály) musí mít hrany o poloměru zakřivení nejméně 3,2 mm; páčky měničů převodů, křídlové matice, rychloupínače nábojů kol, držáky a konce blatníků musí mít hrany buď obaleny materiálem pohlcujícím energii, nebo (jsou-li použity tuhé materiály) musí mít hrany o poloměru nejméně 3,2 mm v jedné rovině a v druhé rovině na ni kolmé nejméně 2 mm,
    4. matice nábojů kol, pokud nejsou křídlové, rychloupínací nebo v kombinaci s krytkou konce náboje, musí být uzavřené,
    5. zadní odrazkou červené barvy, tato odrazka může být kombinována se zadní červenou svítilnou nebo nahrazena odrazovými materiály obdobných vlastností; plocha odrazky nesmí být menší než 2000 mm2, přičemž vepsaný čtyřúhelník musí mít jednu stranu dlouhou nejméně 40 mm, odrazka musí být pevně umístěna v podélné střední rovině jízdního kola nebo po levé straně co nejblíže k ní ve výšce 250 - 900 mm nad rovinou vozovky; činná plocha odrazky musí být kolmá k rovině vozovky v toleranci ±15°. a kolmá k podélné střední rovině jízdního kola s tolerancí ± 5°.; odrazové materiály nahrazující zadní odrazku mohou být umístěny i na oděvu či obuvi cyklisty,
    6. přední odrazkou bílé barvy, tato odrazka může být nahrazena odrazovými materiály obdobných vlastností; odrazka musí být umístěna v podélné střední rovině nad povrchem pneumatiky předního kola u stojícího kola; plocha odrazky nesmí být menší než 2000 mm2, přičemž vepsaný čtyřúhelník musí mít jednu stranu dlouhou nejméně 40 mm, činná plocha odrazky musí být kolmá k rovině vozovky s tolerancí ±15° a kolmá k podélné střední rovině jízdního kola s tolerancí ±5°; odrazové materiály nahrazující odrazku mohou být umístěny i na oděvu či obuvi cyklisty,
    7. odrazkami oranžové barvy (autožluť) na obou stranách šlapátek (pedálů), tyto odrazky mohou být nahrazeny světlo odrážejícími materiály umístěnými na obuvi nebo v jejich blízkosti,
    8. na paprscích předního nebo zadního kola nebo obou kol nejméně jednou boční odrazkou oranžové barvy (autožluť) na každé straně kola; plocha odrazky nesmí být menší než 2000 mm2, přičemž vepsaný čtyřúhelník musí mít jednu stranu dlouhou nejméně 20 mm, tyto odrazky mohou být nahrazeny odrazovými materiály na bocích kola nebo na bocích plášťů pneumatik či na koncích blatníků nebo bočních částech oděvu cyklisty.

        2. Jízdní kola pro jízdu za snížené viditelnosti musí být vybavena následujícími zařízeními pro světelnou signalizaci a osvětlení:

    1. světlometem svítícím dopředu bílým světlem; světlomet musí být seřízen a upraven trvale tak, aby referenční osa světelného toku protínala rovinu vozovky ve vzdálenosti nejdále 20 m od světlometu a aby se toto seřízení nemohlo samovolně nebo neúmyslným zásahem řidiče měnit, je-li vozovka dostatečně a souvisle osvětlena, může být světlomet nahrazen svítilnou bílé barvy s přerušovaným světlem,
    2. zadní svítilnou červené barvy, podmínky pro umístění této svítilny jsou shodné s podmínkami pro umístění a upevnění zadní odrazky podle odstavce 1 písm. e); zadní červená svítilna může být kombinována se zadní odrazkou červené barvy podle odstavce 1 písm. e); zadní červená svítilna může být nahrazena svítilnou s přerušovaným světlem červené barvy,
    3. zdrojem elektrického proudu, jde-li o zdroj se zásobou energie, musí svou kapacitou zajistit svítivost světel podle písmen a) a b) po dobu nejméně 1,5 hodiny bez přerušení.

        3. Světelná výbava jízdního kola se nepovažuje za výbavu ve smyslu ustanovení § 32 zákona č. 361/2000 Sb.

        4. Je-li jízdní kolo vybaveno pomocným sedadlem pro dopravu dítěte:

    1. musí být toto sedadlo pevně připevněno a opatřeno pevnými podpěrami pro nohy dítěte.
    2. sedadlo a podpěry musí být provedeny a umístěny tak, aby nemohlo dojít ke zranění dítěte při jízdě ani k ohrožení bezpečnosti jízdy.
    3. je-li jízdní kolo vybaveno nosičem zavazadel, musí být tento nosič řádně a spolehlivě připevněn a nesmí ovlivňovat bezpečnost jízdy.

        5. Pneumatiky a ráfky nesmí vykazovat trhliny, praskliny a jiné zjevné deformace, které by zjevně narušovaly bezpečnost jízdy.

        6. Jízdní kola uváděná na trh po 1.1.2003 musí mít na snadno dostupném místě rámu trvanlivě vyznačeno dobře čitelné výrobní číslo:

    1. nebo být vybavena zařízením jej spolehlivě nahrazujícím. Za spolehlivě výrobní číslo nahrazující zařízení se v tomto případě považuje například i elektronický nosič takové informace, který bude pevně spojen s rámem jízdního kola.

        7. Jízdní kola uváděná na trh po 1.1.2003, pokud nejsou vybavena podle čl. 2 této přílohy:

    1. tj. pro jízdu za snížené viditelnosti, musí být opatřena jednoznačným a zřetelným upozorněním v návodu k obsluze, že tato kola nejsou za daného stavu vybavení způsobilá k silničnímu provozu za snížené viditelnosti.

        8. Jízdní kolo může být vybaveno dodatečně pomocným motorkem, jestliže

    1. bude nadále zachován původní charakter jízdního kola (podle čl. 1, 2),
    2. pomocný motorek bude přiměřeně plnit podmínky ustanovení § 19 zákona,
    3. jeho výkon nepřesáhne 1 kW,
    4. v případě použití spalovacího motoru, nebude mít takový motor objem válce (válců) větší než 50 cm3,
    5. maximální konstrukční rychlost nebude vyšší než 25 km.h-1,
    6. montáž pohonného systému (motor, nádrž paliva nebo akumulátor) na jízdní kolo si nevyžádá zásah na jeho nosných částech.

    Pokud vozidlo splňuje všechny výše uvedené požadavky, považuje se pro potřeby této vyhlášky nadále za jízdní kolo.

        9. Pro účely této vyhlášky se jízdním kolem rozumí i tříkolky a vícekolky, stejně jako vícesedadlová jízdní kola (např. tandemy):

    1. a jim podobná vozidla poháněná lidskou silou a určená i k provozu na pozemních komunikacích, jako např. koloběžky.

        10. Potahová vozidla musí být vybavena

    1. alespoň jednou brzdou snadno, rychle a bezpečně ovladatelnou,
    2. vpředu dvěma bílými a vzadu dvěma červenými odrazkami shodnými a shodně umístěnými jako odrazky předepsané pro přívěsy,
    3. za snížené viditelnosti vpředu svítilnou s bílým světlem na straně přivrácené ke středu vozovky nebo dvěma svítilnami s bílým světlem na každé straně vozidla vyznačujícími jeho největší obrysovou šířku; vzadu dvěma svítilnami s červeným světlem na každé straně vozidla vyznačujícími jeho největší obrysovou šířku.

    11. Ruční vozík, jehož šířka přesahuje 0,6 m, musí být vybaven červenými odrazkami netrojúhelníkového tvaru umístěnými symetricky co nejblíže k bočním obrysům vozíku ve stejné výši nad vozovkou.

    ---------------------------------------------------

    Zákon číslo 361/2000 ze dne 14. září 2000 o provozu na pozemních komunikacích a změny tohoto zákona

    ( Zákon číslo 361/2000 již byl novelizován a nyní platí Zákon č. 411/2005 Sb uvedený níže )


    Zde pro úplnost zákon číslo 361/2000:

    Oddíl 5
    Zvláštní ustanovení pro chůzi, jízdu nemotorových vozidel, jízdu na zvířeti a vedení a hnaní zvířat

    Chůze § 53


    (1) Chodec musí užívat především chodníku nebo stezky pro chodce. Chodec, který nese předmět, jímž by mohl ohrozit provoz na chodníku, užije pravé krajnice nebo pravého okraje vozovky.

    (2) Jiní účastníci provozu na pozemních komunikacích než chodci nesmějí chodníku nebo stezky pro chodce užívat, pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak.

    (3) Kde není chodník nebo je-li neschůdný, chodí se po levé krajnici, a kde není krajnice nebo je-li neschůdná, chodí se co nejblíže při levém okraji vozovky. Chodci smějí jít po krajnici nebo při okraji vozovky nejvýše dva vedle sebe. Při snížené viditelnosti, zvýšeném provozu na pozemních komunikacích nebo v nebezpečných a nepřehledných úsecích smějí jít chodci pouze za sebou.

    (4) Je-li zřízena stezka pro chodce a cyklisty označená dopravní značkou "Stezka pro chodce a cyklisty", nesmí chodec ohrozit cyklistu jedoucího po stezce.

    (5) Je-li zřízena stezka pro chodce a cyklisty označená dopravní značkou "Stezka pro chodce a cyklisty", na které je oddělen pruh pro chodce a pruh pro cyklisty, je chodec povinen užít pouze pruh vyznačený pro chodce. Pruh vyznačený pro cyklisty může chodec užít pouze při obcházení, vcházení a vycházení ze stezky pro chodce a cyklisty; přitom nesmí ohrozit cyklisty jedoucí v pruhu vyznačeném pro cyklisty.

    (6) Osoba pohy bující se pomocí ručního nebo motorového vozíku pro invalidy nesmí na chodníku nebo na stezce pro chodce ohrozit ostatní chodce. Nemůže-li užít chodník, smí užít pravé krajnice nebo pravého okraje vozovky.

    (7) Osoba vedoucí jízdní kolo nebo moped smí užít chodníku, jen neohrozí-li ostatní chodce ; jinak musí užít pravé krajnice nebo pravého okraje vozovky.

    (8) Osoba pohybující se na lyžích, kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení nesmí na chodníku nebo na stezce pro chodce ohrozit ostatní chodce. § 54

    Jízda na jízdním kole § 57

    (1) Je-li zřízen jízdní pruh pro cyklisty, stezka pro cyklisty nebo je-li na křižovatce s řízeným provozem zřízen pruh pro cyklisty a vymezený prostor pro cyklisty, je cyklista povinen jich užít.

    (2) Na vozovce se na jízdním kole jezdí při pravém okraji vozovky; nejsou-li tím ohrožováni ani omezováni chodci, smí se jet po pravé krajnici. Jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka .

    (3) Cyklisté smějí jet jen jednotlivě za sebou.

    (4) Pohybují-li se pomalu nebo stojí-li vozidla za sebou při pravém okraji vozovky, může cyklista jedoucí stejným směrem tato vozidla předjíždět nebo objíždět z pravé strany po pravém okraji vozovky nebo krajnici, pokud je vpravo od vozidel dostatek místa ; přitom je povinen dbát zvýšené opatrnosti.

    (5) Je-li zřízena stezka pro chodce a cyklisty označená dopravní značkou "Stezka pro chodce a cyklisty", nesmí cyklista ohrozit chodce jdoucí po stezce.

    (6) Je-li zřízena stezka pro chodce a cyklisty označená dopravní značkou "Stezka pro chodce a cyklisty" , na které je oddělen pruh pro chodce a pruh pro cyklisty, je cyklista povinen užít pouze pruh vyznačený pro cyklisty. Pruh vyznačený pro chodce může cyklista užít pouze při objíždění, předjíždění, otáčení, odbočování a vjíždění na stezku pro chodce a cyklisty; přitom nesmí ohrozit chodce jdoucí v pruhu vyznačeném pro chodce.

    (7) Jízdní pruh pro cyklisty nebo stezku pro cyklisty může užít i osoba pohybující se na lyžích nebo kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení. Přitom je tato osoba povinna řídit se pravidly podle odstavců 3, 5 a 6 a světelnými signály podle § 73. § 58

    (1) Cyklista mladší 15 let je povinen za jízdy použít ochrannou přílbu schváleného typu podle zvláštního právního předpisu 2) a mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě.

    (2) Dítě mladší 10 let smí na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci 1) jet na jízdním kole jen pod dohledem osoby starší 15 let; to neplatí pro jízdu na chodníku, cyklistické stezce a v obytné a pěší zóně.

    (3) Na jednomístném jízdním kole není dovoleno jezdit ve dvou; je-li však jízdní kolo vybaveno pomocným sedadlem pro přepravu dítěte a pevnými opěrami pro nohy, smí osoba starší 15 let vézt osobu mladší 7 let.

    (4) Cyklista nesmí jet bez držení řídítek, držet se jiného vozidla, vést za jízdy druhé jízdní kolo, ruční vozík, psa nebo jiné zvíře a vozit předměty, které by znesnadňovaly řízení jízdního kola nebo ohrožovaly jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích. Při jízdě musí mít cyklista nohy na šlapadlech.

    (5) Za jízdní kolo se smí připojit přívěsný vozík, který není širší než 800 mm, má na zádi dvě červené odrazky netrojúhelníkového tvaru umístěné co nejblíže k bočním obrysům vozíku a je spojen s jízdním kolem pevným spojovacím zařízením. Zakrývá-li přívěsný vozík nebo jeho náklad za snížené viditelnosti zadní obrysové červené světlo jízdního kola, musí být přívěsný vozík opatřen vlevo na zádi červeným neoslňujícím světlem.


    Zde si můžete stáhnout původní znění zákona sb098-00.pdf

    1) Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
    2) Zákon č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 102/1995 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.


    Zákon číslo č. 411/2005 Sb o provozu na pozemních komunikacích novelizující zákon č. 361/2000

    §2 Vymezení základních pojmů

    a) účastník provozu na pozemních komunikacích je každý, kdo se přímým způsobem účastní provozu na pozemních komunikacích,
    h) nemotorové vozidlo je vozidlo pohybující se pomocí lidské nebo zvířecí síly, například jízdní kolo, ruční vozík nebo potahové vozidlo,
    j) chodec je i osoba, která tlačí nebo táhne sáňky, dětský kočárek, vozík pro invalidy nebo ruční vozík o celkové šířce nepřevyšující 600 mm, pohybuje se na lyžích nebo kolečkových bruslích anebo pomocí ručního nebo motorového vozíku pro invalidy, vede jízdní kolo, motocykl o objemu válců do 50 cm3, psa a podobně,
    (ll) přejezd pro cyklisty je místo na pozemní komunikaci určené pro přejíždění cyklistů přes pozemní komunikaci vyznačené příslušnou dopravní značkou.

    §53

    (2) Jiní účastníci provozu na pozemních komunikacích než chodci nesmějí chodníku nebo stezky pro chodce užívat, pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak.

    §53

    (4) Je-li zřízena stezka pro chodce a cyklisty označená dopravní značkou "Stezka pro chodce a cyklisty", nesmí chodec ohrozit cyklistu jedoucího po stezce.

    §53

    (5) Je-li zřízena stezka pro chodce a cyklisty označená dopravní značkou "Stezka pro chodce a cyklisty", na které je oddělen pruh pro chodce a pruh pro cyklisty, je chodec povinen užít pouze pruh vyznačený pro chodce. Pruh vyznačený pro cyklisty může chodec užít pouze při obcházení, vcházení a vycházení ze stezky pro chodce a cyklisty; přitom nesmí ohrozit cyklisty jedoucí v pruhu vyznačeném pro cyklisty.

    §53

    (7) Osoba vedoucí jízdní kolo nebo moped smí užít chodníku, jen neohrozí-li ostatní chodce; jinak musí užít pravé krajnice nebo pravého okraje vozovky.

    §57 Jízda na jízdním kole

    (1) Je-li zřízen jízdní pruh pro cyklisty, stezka pro cyklisty nebo je-li na křižovatce s řízeným provozem zřízen pruh pro cyklisty a vymezený prostor pro cyklisty, je cyklista povinen jich užít.

    §57

    (2) Na vozovce se na jízdním kole jezdí při pravém okraji vozovky; nejsou-li tím ohrožováni ani omezováni chodci, smí se jet po pravé krajnici. Jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka.

    §57

    (3) Cyklisté smějí jet jen jednotlivě za sebou.

    §57

    (4) Pohybují-li se pomalu nebo stojí-li vozidla za sebou při pravém okraji vozovky, může cyklista jedoucí stejným směrem tato vozidla předjíždět nebo objíždět z pravé strany po pravém okraji vozovky nebo krajnici, pokud je vpravo od vozidel dostatek místa; přitom je povinen dbát zvýšené opatrnosti.

    §57

    (5) Je-li zřízena stezka pro chodce a cyklisty označená dopravní značkou "Stezka pro chodce a cyklisty", nesmí cyklista ohrozit chodce jdoucí po stezce.

    §57

    (6) Je-li zřízena stezka pro chodce a cyklisty označená dopravní značkou "Stezka pro chodce a cyklisty", na které je oddělen pruh pro chodce a pruh pro cyklisty, je cyklista povinen užít pouze pruh vyznačený pro cyklisty. Pruh vyznačený pro chodce může cyklista užít pouze při objíždění, předjíždění, otáčení, odbočování a vjíždění na stezku pro chodce a cyklisty; přitom nesmí ohrozit chodce jdoucí v pruhu vyznačeném pro chodce.

    §57

    (7) Jízdní pruh pro cyklisty nebo stezku pro cyklisty může užít i osoba pohybující se na lyžích nebo kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení. Přitom je tato osoba povinna řídit se pravidly podle odstavců 3, 5 a 6 a světelnými signály podle §73.

    §57

    (8) Před vjezdem na přejezd pro cyklisty se cyklista musí přesvědčit, zda-li může vozovku přejet, aniž by ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, cyklista smí přejíždět vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče ke změně směru nebo rychlosti jízdy. Na přejezdu pro cyklisty se jezdí vpravo.

    §58

    (1) Cyklista mladší 18 let je povinnen za jízdy použít ochrannou přílbu schváleného typu podle zvláštního právního předpisu a mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě.

    §58

    (2) Dítě mladší 10 let smí na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci{1} jet na jízdním kole jen pod dohledem osoby starší 15 let; to neplatí pro jízdu na chodníku, cyklistické stezce a v obytné a pěší zóně.

    §58

    (3) Na jednomístném jízdním kole není dovoleno jezdit ve dvou; je-li však jízdní kolo vybaveno pomocným sedadlem pro přepravu dítěte a pevnými opěrami pro nohy, smí osoba starší 15 let vézt osobu mladší 7 let.

    §58

    (4) Cyklista nesmí jet bez držení řídítek, držet se jiného vozidla, vést za jízdy druhé jízdní kolo, ruční vozík, psa nebo jiné zvíře a vozit předměty, které by znesnadňovaly řízení jízdního kola nebo ohrožovaly jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích. Při jízdě musí mít cyklista nohy na šlapadle.

    §58

    (5) Cyklista je povinen za snížené viditelnosti mít za jízdy rozsvícen světlomet s bílým světlem svítícím dopředu a zadní svítilnu se světlem červené barvy nebo přerušovaným světlem červené barvy. Je-li vozovka dostatečně a souvisle osvětlena, může cyklista použít náhradou za světlomet svítilnu bílé barvy s přerušovaným světlem.

    §58

    (6) Za jízdní kolo se smí připojit přívěsný vozík, který není širší než 800 mm, má na zádi dvě červené odrazky netrojúhelníkového tvaru umístěné co nejblíže k bočním obrysům vozíku a je spojen s jízdním kolem pevným spojovacím zařízením. Zakrývá-li přívěsný vozík nebo jeho náklad za snížené viditelnosti zadní obrysové červené světlo jízdního kola, musí být přívěsný vozík opatřen vlevo na zádi červeným neoslňujícím světlem.

    §70

    (2) Při řízení provozu na křižovatce znamená pro řidiče c) signál se zeleným plným kruhovým světlem Volno možnost pokračovat v jízdě, a dodrží-li ustanovení o odbočování, může odbočit vpravo nebo vlevo, přičemž musí dát přednost chodcům přecházejícím ve volném směru po přechodu pro chodce a cyklistům přejíždějícím ve volném směru po přejezdu pro cyklisty. Svítí-li signál Signál pro opuštění křižovatky umístěný v protilehlém rohu křižovatky, neplatí pro odbočování vlevo.

    §73

    (1) Je-li na stezce pro cyklisty nebo cyklistickém pruhu zřízeno světelné signalizační zařízení se světelnými signály Signál pro cyklisty se znamením Stůj!, Signál pro cyklisty se znamením Pozor!, Signál pro cyklisty se znamením Volno, platí obdobně §70 odst. 2 písm. a) až d). To platí i tehdy, je-li signál s plnými kruhovými světly doplněn bílou tabulkou s vyobrazením jízdního kola.

    §73

    (2) Jsou-li signály pro cyklisty umístěny za pozemní komunikací, znamená signál
    a) Signál pro cyklisty se znamením Stůj!, že cyklista nesmí vjíždět na vozovku,
    b) Signál pro cyklisty se znamením Stůj! spolu se signálem Signál pro cyklisty se znamením Pozor!, že cyklista je povinen připravit se k jízdě,
    c) Signál pro cyklisty se znamením Volno, že cyklista může přejíždět vozovku; rozsvítí-li se poté signál Signál pro cyklisty se znamením Pozor!, smí dokončit přejetí k světelnému signalizačnímu zařízení s tímto signálem.

    §73

    (3) Tam, kde jsou světelná signalizační zařízení pro cyklisty vybavena tlačítkem pro cyklisty, smí cyklista po stisknutí tlačítka vjet na vozovku teprve na znamení signálu Signál pro cyklisty se znamením Volno.

        Odkazy na stránky zabývající se LEGISLATIVOU jízdních kol:
  • Leták Policie České republiky - Víš, jak má vypadat správně vybavené jízdní kolo?
  • O vybavení jízdních kol
  • Změny vyplývající z novelizace zákona 361/2000 Sb zákonem č. 411/2005 Sb nabývají účinnosti 1.7.2006.
  • Přeprava jízdního kola ve vlaku a v prostředcích pražské hromadné dopravy
  • Předpis č. 341/2002 Sb., zdroj: SBÍRKA ZÁKONŮ ročník 2002, částka 123, ze dne 30.7.2002



  • Legislativa o provozu elektrokol na území ČR/EU.

    Problematikou elektrokol (Pedelec,E-bike,E-scooter) se zabývá směrnice Evropské komise 2002/24/EC.


    Nejdůležitější body směrnice Evropské komise zabývající se elektropohony.
    ===================================================
    1) Je nadále zachován původní charakter jízdního kola.
    2) Výkon motoru nepřesáhne 250W.
    3) Při rychlosti vyšší než 25 km/h bude elektropohon odpojen.
    ===================================================
      Elektrokolo-Pedelec povolen 1/4 výkon 250W o proti 1000W spalovacího motoru v ČR.
    ===================================================


    Rozdělení elektropohonů - Pedelec, E-bike, E-scooter:


    Obrázek Pedelec elektropohon.

    Obrázek E-bike elektropohon.

    Obrázek E-scooter elektropohon.
    Pedal Electric Cycle
    Elektromotor je aktivován pouze v případě šlapání (otáčení klik na kterých je sensor pohybu). Tj. elektromotor je aktivován jakmile začne jezdec šlapat a deaktivován jakmile jezdec přestane šlapat. Systém je též automaticky deaktivován při dosažení rychlosti 25 km/h. Max. možný výkon motoru je dán na 250W. Výhoda tohoto systému, nemusíte se starat o přidávání plynu. Nevýhoda je opožděné vypínání elektropohonu. V momentě kdy by jste chtěl okamžitě zastavit a přestanete šlapat, elektromotor ještě chvíli zabírá. Je tam zpoždění řádově vteřin. Hmotnost je cca 25-35 Kg. dle použité baterie. Pedelec se používá se od roku 1994 kdy jej poprvé zavedla firma Yamaha.
    E-Bike
    Výkon elektromotoru je aktivován, řízen páčkou nebo tlačítkem na řídítcích jízdního kola, tj. jízda na kole je možná i bez šlapání. Na rozdíl od Pedelec. Lidská síla a elektromotor jsou nezávislé systémy. To znamená, že pedály jízdního kola a páčka plynu mohou být použity ve stejnou dobu. Tj. E-Bike je více podobný skútru nebo motocyklu. Odpadá nevýhoda opožděného vypínání elektropohonu jako u Pedelec. Stále zůstává max. možný legální výkon motoru na 250W. POZOR: nově vyráběná elektrokola již tento systém akcelerátoru (páčky) nesmí používat! Jízdní kolo musí obsahovat systém PEDELEC a pouze při rozjezdu se může na čas aktivovat akcelerátor a cca při rychlosti 5 km/h se musí odpojit! Tj. Musíte stále šlapat a využívat pomocný systém PEDELEC. Jízda pouze s využitím akcelerátoru není možná.
    E-Scooter
    Dělí se na dvě kategorie:
    • Stand-up Scooters: jedná se o motorovou koloběžku, kdy máme jednu nohu na prkně a jednou se můžeme odrážet. Délka cca 1m a hmotnost mezi 12-25 Kg.
    • Sit-down Scooters: malý elektrický Scooter, moped. Je třeba ŘP jako na každý jiný Scooter, malý motocykl. Rychlost je vyšší než 25km/h.


    Výklad EU-směrnice k pohonu Pedelec.

    Elektropohon Pedelec patří k nejrozšířenějším pohonům montovaných do elektrokol. Pedelec může dosahovat rychlosti až 25 km/h (16 mph) a motor nesmí mít větší jmenoviý výkon než 250 W. Schválení typu není nutné.
    Platí od 9.listopadu 2003 ve všech členských státech EU. EU-směrnice 2002/24/ES o schvalování typu pro dvě a tři kolová vozidla byla uvolněna do Evropského parlamentu a Rady ze dne 18.března 2002.
    V článku (h) "jízdní kola s pedály, která jsou vybavena přídavným elektrickým motorem s maximálním trvalým výkonem 0,25 kW, jehož výkon je postupně snižován až do vyřazení motoru, když vozidlo dosáhne rychlosti 25 km / h , nebo dříve, jestliže cyklista přestane šlapat ", jsou vyloučeny ze schválení typu.
    Pedelec, které překračují technické specifikace musí mít schválení typu a jsou klasifikovány jako "moped", a proto musí dodržovat všechny další zákony, tj. motocyklovou přilbu, odpovídající brzdy, klakson, zrcátka atd.
    EU směrnice 2002/24/ES nabývá účinnosti dnem 9.května 2003 a nahradí stávající směrnice 92/61/EHS.
    Až do 9.května 2003 stávající vnitrostátní předpisy týkající se statusu pedelec zůstávají beze změny.
    Po 9.května 2003, členské státy EU mají na výběr, buď prodlouží současné předpisy o dalších 6 měsíců nebo přijmou EU-směrnice.
    Od 9 listopadu 2003 všichni členové EU musí integrovat tuto směrnici do svých vnitrostátních právních předpisů a zrušit své předchozí předpisy.
    Příklad:
    Ve Velké Británii pro Pedelec platilo, že nejvyšší rychlostí může být 15 mph (22,5 km / h) a 200 W motor jsou nadále klasifikovány jako jízdní kola. Pedelec s vyšší rychlostí nebo silnějším motorem vyžadoval schválení typu.
    Nejpozději do 9.listopadu 2003, ve Velké Britanii musí být přijaty předpisy v souladu s EU-směrnicí: Pedelec může mít 250W motor a být schopen dosáhnout maximální rychlosti až 25 km/h a přesto může být kvalifikován jako jízdní kolo.



      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/24/ES (kompletní znění)

    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/24/ES

    ze dne 18. března 2002

    o schvalování typu dvoukolových a tříkolových motorových vozidel, kterou se zrušuje směrnice Rady 92/61/EHS

    (Text s významem pro EHP)

    EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

    s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,

    s ohledem na návrh Komise [1],

    s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [2],

    v souladu s postupem podle článku 251 Smlouvy [3],

    vzhledem k těmto důvodům:

    (1) Směrnice Rady 92/61/EHS ze dne 30. června 1992 o schvalování typu dvoukolových a tříkolových motorových vozidel [4] stanovila postup pro ES schvalování typu dvoukolových a tříkolových motorových vozidel, konstrukčních částí a samostatných technických celků vyrobených v souladu s technickými požadavky stanovenými ve zvláštních směrnicích.

    (2) Všechny zvláštní směrnice, které jsou uvedeny v úplném seznamu systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků, které mají být regulovány na úrovni Společenství, již byly přijaty.

    (3) Zahájení uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/24/ES ze dne 7. června 1997 o určitých konstrukčních částech a vlastnostech dvoukolových a tříkolových motorových vozidel [5] dovoluje, aby postup schvalování typu byl uplatněn v plné šíři.

    (4) Aby systém schvalování typu mohl řádně fungovat, je nepochybně nezbytné přesněji stanovit určité správní požadavky a doplnit předpisy obsažené v přílohách směrnice 92/61/EHS. Z tohoto důvodu je nezbytné zavést harmonizované předpisy zejména pro číslování certifikátů schválení typu a udělování výjimek pro vozidla z výběhu sérií a pro vozidla, konstrukční části a samostatné technické celky vyráběné podle nových technologií, dosud nezahrnutých do opatření Společenství, jako tomu bylo v obdobných předpisech směrnice Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel [6].

    (5) S ohledem na současnou úroveň zavedených technologií vedly zkoušky konstrukčních částí a vlastností uvedených vozidel k tomu, že konstrukční části a vlastnosti budou omezeny jen na ty, které jsou uvedeny v příloze I této směrnice, protože všechny ostatní nejsou vhodné pro to, aby pro ně byly vytvářeny předpisy. Vzhledem k pokroku a rozvoji techniky bude však vhodné zkoušet jakékoli další konstrukční části a vlastnosti, zejména ty, které souvisí se sekundární bezpečností, a doplnit jimi seznam v uvedené příloze I.

    (6) Postup ES schvalování typu má umožnit každému členskému státu potvrdit, že každý typ vozidla byl podroben ověřením, která jsou stanovena ve zvláštních směrnicích, a že pro něj byl vydán certifikát schválení typu. Tento postup má rovněž umožnit výrobci vystavit prohlášení o shodě pro všechna vozidla, která se shodují se schváleným typem. Pokud je k vozidlu přiloženo toto prohlášení, smí být uvedeno na trh, prodáno a registrováno pro užívání v celém Společenství.

    (7) Cíle zlepšení fungování systému schvalování typu vozidel na úrovni Společenství nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, proto, z důvodu rozsahu a účinků navrhované akce, jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, a proto může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 dohody. V souladu se zásadou proporcionality podle uvedeného článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení uvedeného cíle.

    (8) Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi [7].

    (9) Z důvodů přehlednosti se doporučuje zrušit směrnici Rady 92/61/EHS a nahradit ji touto směrnicí,

    PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

    KAPITOLA I

    Oblast pŭsobnosti a definice

    Článek 1

    1. Tato směrnice se vztahuje na všechna dvoukolová a tříkolová motorová vozidla, ať se zdvojenými koly, nebo jiná, určená k používání na pozemních komunikacích a na konstrukční části nebo samostatné technické celky takových vozidel.

    Tato směrnice se nevztahuje na tato vozidla:

    a) vozidla s maximální konstrukční rychlostí nepřekračující 6 km/h;

    b) vozidla určená pro ovládání pěšími osobami;

    c) vozidla určená pro používání tělesně postiženými osobami;

    d) vozidla určená pro používání v soutěžích na pozemních komunikacích i v terénu;

    e) vozidla, která byla v provozu již přede dnem použitelnosti směrnice 92/61/EHS;

    f) traktory a stroje používané pro zemědělské nebo podobné účely;

    g) vozidla určená především pro zábavní účely mimo pozemní komunikace, která mají souměrně uspořádaná kola s jedním kolem vpředu a dvěma koly vzadu;

    h) jízdní kola s pedály, která jsou vybavena přídavným elektrickým motorem s maximálním trvalým výkonem 0,25 kW, jehož výkon je postupně snižován až do vyřazení motoru z činnosti, když vozidlo dosáhne rychlosti 25 km/h, nebo dříve, jestliže cyklista přestane šlapat;

    ani na jejich konstrukční části nebo technické celky, nejsou-li určeny k montáži do vozidel, na něž se vztahuje tato směrnice.

    Tato směrnice se nevztahuje na schvalování typu jednotlivých vozidel, avšak členský stát, který uděluje taková schválení typu, musí uznat každé schválení typu konstrukční části nebo samostatného technického celku, které bylo uděleno podle této směrnice a nikoli podle odpovídajících vnitrostátních předpisů.

    2. Vozidla uvedená v odstavci 1 se dělí na

    a) mopedy, tj. dvoukolová vozidla (kategorie L1e) nebo tříkolová vozidla (kategorie L2e) s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřekračující 45 km/h a charakterizovaná

    i) u dvoukolového typu motorem, jehož

    - zdvihový objem nepřekračuje 50 cm3, jedná-li se o spalovací typ, nebo

    - maximální trvalý jmenovitý výkon není vyšší než 4 kW, jedná-li se o elektrický motor;

    ii) u tříkolového typu motorem, jehož

    - zdvihový objem nepřekračuje 50 cm3, jedná-li se o zážehový typ, nebo

    - maximální netto výkon nepřekračuje 4 kW, jedná-li se o jiné spalovací motory, nebo

    - maximální trvalý jmenovitý výkon není vyšší než 4 kW, jedná-li se o elektrický motor;

    b) motocykly, tj. dvoukolová vozidla bez postranního vozíku (kategorie L3e) nebo s ním (kategorie L4e) vybavená motorem, který má zdvihový objem větší než 50 cm3, jedná-li se o spalovací motor, nebo s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než 45 km/h;

    c) motorové tříkolky, tj. vozidla se třemi symetricky uspořádanými koly (kategorie L5e) vybavená motorem, který má zdvihový objem větší než 50 cm3, jedná-li se o spalovací motor, nebo s nejvyšší konstrukční rychlosti vyšší než 45 km/h.

    3. Tato směrnice se vztahuje také na čtyřkolky, tj. motorová vozidla se čtyřmi koly, která mají tyto vlastnosti:

    a) lehké čtyřkolky, jejichž hmotnost v nenaloženém stavu není větší než 350 kg (kategorie L6e), do níž se nezapočítává hmotnost baterií v případě elektrických vozidel; dále lehké čtyřkolky, jejichž nejvyšší konstrukční rychlost nepřekračuje 45 km/h a

    i) jejichž zdvihový objem motoru nepřekračuje 50 cm3u zážehových motorů nebo

    ii) jejichž maximální netto výkon nepřekračuje 4 kW u elektrických motorů nebo

    iii) maximální trvalý jmenovitý výkon není vyšší než 4 kW, jedná-li se o elektrický motor;

    Tato vozidla musí splňovat technické požadavky vztahující se na tříkolové mopedy kategorie L2e, pokud není v některé zvláštní směrnici stanoveno jinak.

    b) čtyřkolky, jiné než jsou uvedeny pod písmenem a), jejichž hmotnost v nenaloženém stavu nepřekračuje 400 kg (kategorie L7e) (550 kg u vozidel určených k přepravě zboží), do níž se nezapočítává hmotnost baterií v případě elektrických vozidel, a u nichž maximální netto výkon motoru nepřekračuje 15 kW. Tato vozidla se považují za motorové tříkolky a musí splňovat technické požadavky platné pro motorové tříkolky kategorie L5e, pokud není v některé zvláštní směrnici stanoveno jinak

    Článek 2

    Pro účely této směrnice se rozumí:

    1) "typem vozidla" vozidlo, nebo skupina vozidel (varianty), které

    a) patří do jediné kategorie (dvoukolový moped L1e, tříkolový moped L2e atd., jak je uvedeno v článku 1);

    b) jsou vyráběny týmž výrobcem;

    c) mají tentýž podvozek, rám, pomocný rám, podlahovou část nebo konstrukci, do kterých jsou upevněny hlavní konstrukční části;

    d) mají motor se stejným pracovním principem (spalovací, elektrický, hybridní atd.);

    e) mají totéž označení typu dané výrobcem.

    Typ vozidla může zahrnovat varianty a verze;

    2) "variantou" buď vozidlo, nebo skupina vozidel (verze) téhož typu, jestliže

    a) mají stejný tvar karoserie (základní vlastnosti);

    b) u skupiny vozidel (verze) rozdíl provozní hmotnosti mezi nejnižší hodnotou a nejvyšší hodnotou nepřekračuje 20 % nejnižší hodnoty;

    c) u skupiny vozidel (verze) rozdíl maximální přípustné hmotnosti mezi nejnižší hodnotou a nejvyšší hodnotou nepřekračuje 20 % nejnižší hodnoty;

    d) mají stejný pracovní cyklus (dvoudobý nebo čtyřdobý, zážehové nebo vznětové zapalování);

    e) u skupiny vozidel (verze) rozdíl zdvihového objemu pohonné jednotky (u spalovacího motoru) mezi nejnižší hodnotou a nejvyšší hodnotou nepřekračuje 30 % nejnižší hodnoty;

    f) mají stejný počet a uspořádání válců;

    g) u skupiny vozidel (verze) rozdíl ve výkonu pohonné jednotky mezi nejnižší hodnotou a nejvyšší hodnotou nepřekračuje 30 % nejnižší hodnoty;

    h) mají stejný pracovní způsob (elektrických motorů);

    i) mají stejný druh převodovky (s ručním řazením, automatická atd.);

    3) "verzí" vozidlo téhož typu a téže varianty, které však může zahrnovat jakákoli zařízení, konstrukční části nebo systémy uvedené v informačním dokumentu podle vzoru v příloze II za podmínky, že existuje pouze

    a) jedna hodnota uvedená pro

    i) hmotnost v provozním stavu,

    ii) maximální přípustnou hmotnost,

    iii) výkon hnací jednotky,

    iv) zdvihový objem hnací jednotky;

    b) jeden soubor z výsledků zkoušek uvedený v souladu s přílohou VII;

    4) "systémem" každý systém vozidla, jako jsou brzdy, zařízení pro snížení emisí atd., který musí splňovat požadavky některé zvláštní směrnice;

    5) "samostatným technickým celkem" zařízení, jako je například náhradní výfukový systém, které musí splňovat požadavky některé zvláštní směrnice, které má být částí vozidla a které může být schváleno jako typ nezávisle, ale pouze ve vztahu k jednomu nebo více určeným typům vozidla, stanoví-li takto výslovně dotyčná zvláštní směrnice;

    6) "konstrukční částí" zařízení, jako je například svítilna, které musí splňovat požadavky některé zvláštní směrnice, které má být částí vozidla a které může být schváleno jako typ nezávisle na vozidle, stanoví-li takto výslovně dotyčná zvláštní směrnice;

    7) "schvalováním typu" správní postup, kterým členský stát osvědčuje, že určitý typ vozidla, systém, samostatný technický celek nebo konstrukční část splňuje technické požadavky této směrnice nebo některé ze zvláštních směrnic a že zároveň splňuje požadavky na ověřování správnosti údajů výrobce, které jsou uvedeny v soupisu v příloze I;

    8) "zdvojenými koly" dvě kola namontovaná na téže nápravě tak, že vzdálenost mezi středy jejich ploch styku se zemí je menší než 460 mm. Zdvojená kola se posuzují jako jedno kolo;

    9) "vozidly s dvojím pohonem" vozidla se dvěma různými systémy pohonu, například s elektrickým systémem a s termickým systémem;

    10) "výrobcem" osoba nebo subjekt, který schvalovacímu orgánu odpovídá za všechna hlediska schvalování typu a za zajištění shodnosti výroby. Osoba nebo subjekt přitom nemusí být nutně zapojeni přímo do všech stupňů výroby vozidla, systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku, které jsou předmětem postupu schvalování typu;

    11) "technickou zkušebnou" organizace nebo subjekt, které byly určeny jako zkušební laboratoř pro zkoušky nebo kontroly jménem schvalovacího orgánu členského státu. Tuto činnost může rovněž vykonávat schvalovací orgán sám.

    KAPITOLA II

    Postupy pro udělení schválení typu

    Článek 3

    Žádosti o schválení typu podává výrobce schvalovacímu orgánu členského státu. K žádosti musí být přiložen informační dokument, jehož vzor, který je pro účely schválení typu vozidla uveden v příloze II a pro účely schválení typu systémů, samostatných technických celků nebo konstrukčních částí v příloze nebo v dodatku k odpovídající zvláštní směrnici, spolu s dalšími dokumenty uvedenými v informačním dokumentu. Žádost pro daný typ vozidla, systém, samostatný technický celek nebo konstrukční část smí být podána pouze jednomu členskému státu.

    Článek 4

    1. Každý členský stát udělí schválení typu pro všechny typy vozidel, systémů, samostatných technických celků nebo konstrukčních částí, splňují-li tyto podmínky:

    a) typ vozidla splňuje technické požadavky uvedené ve zvláštních směrnicích a odpovídá údajům, které uvádí výrobce podle úplného seznamu v příloze I;

    b) systém, samostatný technický celek nebo konstrukční část splňuje technické požadavky odpovídající zvláštní směrnice a odpovídá údajům, které uvádí výrobce podle úplného seznamu v příloze I.

    2. Před schválením typu přijmou příslušné orgány členského státu provádějící tento akt, v případě potřeby ve spolupráci s příslušnými orgány členského státu, v němž probíhá výroba nebo v němž je výrobek uváděn do Společenství, veškerá nezbytná opatření zajišťující splnění přílohy VI tak, aby nová vozidla, systémy, samostatné technické celky nebo konstrukční části vyráběné, uváděné na trh, nabízené k prodeji nebo uváděné do provozu odpovídaly typu, který byl schválen.

    3. Příslušné orgány uvedené v odstavci 2, v případě potřeby ve spolupráci s příslušnými orgány členského státu, v němž probíhá výroba nebo v němž je výrobek uváděn do Společenství, zajistí, aby příloha VI byla nadále dodržována.

    4. Je-li žádost o schválení typu vozidla doprovázena jedním nebo více certifikáty schválení typu systému, samostatného technického celku nebo konstrukční části vydanými jedním nebo několika jinými členskými státy, musí je členský stát, který schvaluje typ vozidla, přijmout a v případě systémů, samostatných technických celků nebo konstrukčních částí, pro něž bylo uděleno schválení typu, neověřuje splnění požadavků uvedených v odst. 1 písm. b).

    5. Každý členský stát odpovídá za schválení typu systému, samostatného technického celku nebo konstrukční části, která udělí. Příslušné orgány členského státu, které udělují schválení typu vozidla, v případě potřeby ve spolupráci s příslušnými orgány jiných členských států, které vydaly certifikát schválení typu pro systémy, samostatné technické celky nebo konstrukční části, ověří shodnost výroby.

    6. Pokud však členský stát zjistí, že vozidlo, systém, samostatný technický celek nebo konstrukční část splňující, které vyhovují odstavci 1, přesto vážně ohrožují bezpečnost provozu po pozemních komunikacích, může udělení schválení typu odmítnout. Uvědomí o tom neprodleně ostatní členské státy a Komisi a uvede důvody svého rozhodnutí.

    Článek 5

    1. Příslušný orgán členského státu vyplní tiskopis pro schválení typu uvedený v příloze III pro všechny typy vozidel, které schvaluje, a navíc uvede výsledky zkoušek podle odpovídajících oddílů v tiskopise připojeném k certifikátu schválení typu vozidla, jehož vzor je uveden v příloze VII.

    2. Příslušný orgán členského státu vyplní tiskopis pro schválení typu uvedený v příloze nebo dodatku každé odpovídající zvláštní směrnice pro každý schvalovaný typ systému, samostatného technického celku nebo konstrukční části.

    3. Certifikáty schválení typu vozidla, systému, samostatného technického celku nebo konstrukční části se číslují postupem popsaným v části A přílohy V.

    Článek 6

    1. Příslušný orgán každého členského státu zašle do jednoho měsíce příslušným orgánům ostatních členských států kopie certifikátu schválení typu spolu s přílohami pro každý typ vozidla, pro který schválení typu udělil nebo odmítl udělit.

    2. Příslušný orgán každého členského státu zasílá měsíčně příslušným orgánům ostatních členských států seznam schválení typu systémů, samostatných technických celků nebo konstrukčních částí, která udělil nebo odmítl udělit v průběhu daného měsíce.

    Kromě toho na žádost příslušného orgánu jiného členského státu zašle ihned kopii certifikátu schválení typu spolu s přílohami pro každý typ systému, samostatného technického celku nebo konstrukční části.

    Článek 7

    1. Prohlášení o shodě, jehož vzor je uveden v části A přílohy IV, vystaví výrobce pro každé vozidlo, které bylo vyrobeno ve shodě se schváleným typem. Toto prohlášení musí doprovázet každé vozidlo. Členské státy však mohou pro účely zdaněná vozidla nebo vystavení registračního dokumentu vozidla, poté co nejméně tři měsíce předem upozorní Komisi a ostatní členské státy, vyžadovat doplnění prohlášení o údaje, které nejsou uvedeny v části A přílohy IV, za podmínky, že tyto údaje jsou výslovně uvedeny v informačním dokumentu.

    Prohlášení o shodě musí být vyhotoveno tak, aby byla vyloučena jakákoli možnost jeho padělání. Z tohoto důvodu musí být tištěno na papíru chráněném barevnou grafikou nebo vodotiskem s identifikačním označením výrobce vozidla.

    2. Prohlášení o shodě, jehož vzor je uveden v části B přílohy IV, vystaví výrobce pro každý nepůvodní samostatný technický celek nebo konstrukční část, které byly vyrobeny ve shodě se schváleným typem. Toto prohlášení se nevyžaduje pro původní samostatné technické celky nebo konstrukční části.

    3. Pokud schvalovaná konstrukční část nebo samostatný technický celek plní svou funkci nebo má specifické vlastnosti pouze ve spojení s jinými částmi vozidla a z tohoto důvodu je možné ověřit shodu s jedním nebo více požadavky, pouze pokud schvalovaná konstrukční část nebo samostatný technický celek pracují ve spojení s jinými částmi vozidla, skutečnými nebo simulovanými, musí být rozsah schválení typu konstrukční části nebo samostatného technického celku odpovídajícím způsobem omezen. Certifikát schválení typu konstrukční části nebo samostatného technického celku musí pak uvádět případná omezení jejich užití a musí udávat případné podmínky pro jejich montáž. Dodržení těchto omezení a podmínek musí být v průběhu schvalování typu vozidla ověřováno.

    4. Aniž je dotčen odstavec 2, je držitel schválení typu pro samostatný technický celek nebo konstrukční část uděleného podle článku 4 povinen umístit na každý takový samostatný technický celek nebo konstrukční část vyrobené ve shodě se schváleným typem svou výrobní nebo obchodní značku, a pokud to vyžaduje odpovídající zvláštní směrnice, i značku schválení typu uvedenou v článku 8. V posledním případě se od něho nevyžaduje vyplnění prohlášení uvedeného v odstavci 2.

    5. Každý držitel certifikátu schválení typu pro samostatný technický celek nebo konstrukční část, který podle odstavce 3 obsahuje omezení pro jeho užití, musí s každou vyrobenou konstrukční částí nebo samostatným technickým celkem poskytnout podrobné informace o těchto omezeních a uvede případné podmínky pro jejich montáž.

    6. Každý držitel certifikátu schválení typu pro samostatný technický celek nepůvodního zařízení, který byl vydán ve spojení s jedním nebo více typy vozidla, musí s každým z těchto technických celků dodat podrobné informace umožňující identifikaci těchto vozidel.

    Článek 8

    1. Každé vozidlo vyrobené ve shodě se schváleným typem musí být opatřeno značkou schválení typu sestavenou v souladu s částmi 1, 3 a 4 čísla schválení typu podle části A přílohy V.

    2. Každý samostatný technický celek a každá konstrukční část, které byly vyrobeny ve shodě se schváleným typem, musí být opatřen, stanoví-li tak odpovídající zvláštní směrnice, značkou schválení typu, která splňuje požadavky části B přílohy V. Číslo schválení typu uvedené v bodě 1.2 části B přílohy V musí být sestaveno v souladu s částí 4 čísla schválení typu podle části A přílohy V.

    Údaje obsažené ve značce schválení typu mohou být doplněny dalšími informacemi umožňujícími identifikovat určité vlastnosti specifické pro daný samostatný technický celek nebo konstrukční část. Tyto další informace budou případně upřesněny ve zvláštních směrnicích pro tyto samostatné technické celky nebo konstrukční části.

    Článek 9

    1. Výrobce odpovídá za výrobu každého vozidla nebo výrobu každého systému, samostatného technického celku nebo konstrukční části ve shodě se schváleným typem. Konečné zastavení výroby nebo jakékoli změny údajů obsažených v informačním dokumentu musí držitel schválení typu sdělit příslušným orgánům členského státu, který toto schválení typu vydal.

    2. Usoudí-li příslušné orgány členského státu uvedené v odstavci 1, že z dané změny nevyplývají žádné změny stávajícího certifikátu schválení typu nebo nutnost vydání nového certifikátu schválení typu, informuje o tom výrobce.

    3. Shledají-li příslušné orgány členského státu uvedené v odstavci 1, že změna v údajích uvedených v informačním dokumentu vyžaduje nová ověření nebo zkoušky, informuje výrobce a provede tyto zkoušky. Mají-li ověření nebo zkoušky za následek změny již vydaného certifikátu schválení typu nebo nutnost vydání nového certifikátu, zajistí příslušné orgány, aby byly příslušné orgány ostatních členských států informovány podle článku 6.

    4. Změní-li se údaje v informačním dokumentu pro schválení typu vozidla, nahradí výrobce pro schvalovací orgán revidované stránky a zřetelně na nich vyznačí podstatu změny a datum jejího nového vydání. Pořadové číslo v informačním dokumentu se změní pouze v případě, že změny v něm provedené vyžadují změnu jednoho nebo více údajů uvedených v prohlášení o shodě podle přílohy IV (kromě bodů 19.1 a 45 až 51).

    5. Pokud certifikát schválení typu pozbývá účinku z důvodu ukončení výroby schváleného typu vozidla anebo schváleného typu systému nebo samostatného technického celku nebo konstrukční části, uvědomí o tom příslušné orgány členského státu, které udělily dané schválení typu, do jednoho měsíce příslušné orgány ostatních členských států.

    Článek 10

    1. Pokud členský stát, který udělil schvalování typu, zjistí, že se vozidla, systémy, samostatné technické celky nebo konstrukční části neshodují se schváleným typem, přijme nezbytná opatření, aby byla znovu zajištěna shodnost výrobku se schváleným typem. O přijatých opatřeních, která mohou vést až k odejmutí schválení typu, uvědomí příslušný orgán takového členského státu příslušné orgány ostatních členských států.

    2. Pokud některý členský stát zjistí, že se vozidla, systémy, samostatné technické celky nebo konstrukční části neshodují se typem, který byl schválen, může požádat členský stát, který schválení typu udělil, o ověření zjištěných nesrovnalostí. Členský stát, který udělil schválení typu, provede toto ověření do šesti měsíců ode dne obdržení žádosti. Je-li zjištěna neshodnost, přijmou příslušné orgány členského státu, které udělil schválení typu, opatření uvedená v odstavci 1.

    3. Příslušné orgány členských států se do jednoho měsíce vzájemně informují o každém odejmutí schválení typu s uvedením důvodů.

    4. Pokud členský stát, který udělil schválení typu, popírá závadu ve shodnosti, o které byl uvědomen, usilují dotyčné členské státy o urovnání sporu. Komise je průběžně informována a v případě potřeby uskuteční vhodná jednání s cílem dosáhnout urovnání sporu.

    Článek 11

    Na návrh Komise může Rada kvalifikovanou většinou uznat v rámci mnohostranných nebo dvoustranných dohod Společenství se třetími zeměmi rovnocennost podmínek nebo předpisů pro schvalování typu vozidel, systémů, samostatných technických celků nebo konstrukčních částí stanovených touto směrnicí a podle dalšími zvláštními směrnicemi s postupy stanovenými mezinárodními předpisy nebo předpisy třetích zemí.

    Článek 12

    Pokud členský stát zjistí, že vozidla, systémy, samostatné technické celky nebo konstrukční části ohrožují bezpečnost provozu po pozemních komunikacích, třebaže pro ně bylo uděleno schválení typu, může na dobu nejvýše šesti měsíců zakázat jejich prodej, uvedení do provozu nebo užívání na svém území. O tomto rozhodnutí neprodleně uvědomí ostatní členské státy a Komisi a uvede jeho důvody.

    Článek 13

    Veškerá rozhodnutí o odmítnutí nebo odejmutí schválení typu, zákazu prodeje nebo užívání vozidla, samostatného technického celku nebo konstrukční části učiněná na základě předpisů přijatých k provedení této směrnice musí být podrobně odůvodněna. Rozhodnutí se oznamuje dotčené osobě s uvedením možnosti podat opravné prostředky, které jsou jí podle platných právních předpisů členských států k dispozici, a o lhůtách pro jejich podání.

    Článek 14

    1. Členské státy oznámí Komisi a ostatním členským státům názvy a adresy

    a) orgánů udělujících schválení typu vozidla a popřípadě oblastí jejich působnosti a

    b) jimi schválených technických zkušeben s uvedením, pro které zkušební postupy tyto zkušebny schválily. Oznámené zkušebny musí splňovat harmonizované normy pro práci zkušebních laboratoří (EN 45001) s následujícími podmínkami:

    i) výrobce nesmí být schválen jako technická zkušebna, pokud to zvláštní směrnice výslovně nepřipouští,

    ii) pro účely této směrnice se nepovažuje za výjimku, pokud technická zkušebna užívá se souhlasem schvalovacího orgánu vybavení z vnějšího zdroje.

    2. U oznámené zkušebny se předpokládá, že splňuje harmonizovanou normu, avšak Komise může požádat členský stát, aby to prokázal.

    Zkušebny třetí země mohou být oznámeny jako určené technické zkušebny pouze v rámci dvoustranné nebo mnohostranné dohody mezi Společenstvím a danou třetí zemí.

    KAPITOLA III

    Podmínky pro volný pohyb, přechodná ustanovení, výjimky a alternativní postupy

    Článek 15

    1. Členské státy nesmějí zakázat uvedení na trh, prodej, uvedení do provozu nebo užívání nových vozidel, která splňují požadavky této směrnice. První registraci lze provést pouze u vozidel splňujících požadavky této směrnice.

    2. Členské státy nesmějí zakázat uvedení na trh, prodej, nebo užívání nových samostatných technických celků nebo nových konstrukčních částí, které splňují požadavky této směrnice. Pouze samostatné technické celky a konstrukční části splňující požadavky této směrnice smějí být uváděny na trh a prodávány k prvnímu použití v členských státech.

    3. Odchylně od odstavců 1 a 2

    a) členské státy mohou vozidla, systémy, samostatné technické celky a konstrukční části určené

    i) buď pro malosériovou výrobu maximálně 200 jednotek ročně typu vozidla, systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku,

    ii) nebo pro ozbrojené síly, pořádkové orgány, civilní ochranu, požární sbory nebo subjekty veřejných prací

    osvobodit od uplatňování shody s jedním nebo více požadavky zvláštních směrnic.

    Ostatní členské státy musí být o těchto osvobozeních informovány do jednoho měsíce od jejich udělení. Do tří měsíců se musí tyto členské státy rozhodnout, zda přijmou schválení typu udělená pro vozidla, která mají být registrována na jejich území. Certifikát takového schválení typu nesmí být opatřen označením "Certifikát ES schválení typu";

    b) certifikát schválení typu vozidla vydaný na vnitrostátní úrovni před 17. červnem 1999 musí v členských státech, které jej vydaly, zůstat v platnosti po dobu čtyř let ode dne, od kterého se požaduje, aby byly vnitrostátní právní předpisy v souladu s odpovídajícími směrnicemi.

    Stejné prodloužení se vztahuje na typy vozidel, systémů, konstrukčních částí nebo samostatných technických celků, které splňují vnitrostátní požadavky členských států používajících jiné právní a správní systémy, než je schválení typu, platné před provedením odpovídajících směrnic.

    Vozidla, na která se vztahuje posledně jmenovaná odchylka, mohou být během této doby uváděna na trh, prodávána a uváděna do provozu, aniž by bylo jejich užívání časově omezeno.

    Uvádění na trh, prodej a užívání systémů, samostatných technických celků a konstrukčních částí pro tato vozidla jsou časově neomezené.

    4. Tato směrnice se nedotýká práva členských států přijmout v souladu se Smlouvou opatření, která považují za nutná pro zajištění ochrany uživatelů při užívání dotyčných vozidel, za předpokladu, že důsledkem těchto opatření nejsou změny na vozidlech.

    Článek 16

    1. Odchylně od čl. 15 odst. 1 a 2 smějí členské státy v mezích stanovených v příloze VIII na omezenou dobu registrovat a povolit prodej nebo uvedení do provozu nových vozidel shodných s typem vozidla, jehož schválení již pozbylo platnosti. Tato možnost je omezena na dobu 12 měsíců ode dne, kdy schválení typu pozbude platnosti.

    První pododstavec se vztahuje pouze na vozidla, která se nacházela na území Společenství a byla doprovázena platným prohlášením o shodě vystaveným v době, kdy bylo schválení typu dotyčného vozidla ještě platné, ale vozidlo bylo registrováno nebo uvedeno do provozu až poté, co toto schválení typu pozbylo platnosti.

    2. Aby mohl být odstavec 1 použit na jeden nebo více typů dané kategorie, musí výrobce podat žádost příslušnému orgánu každého členského státu, jehož se uvedení těchto typů vozidel do provozu týká. Žádost musí uvádět technické nebo ekonomické důvody, na kterých je založena.

    Tyto členské státy rozhodnou do tří měsíců, zda a jaký počet celků daného typu vozidla povolí k registraci na svém území. Každý členský stát, kterého se uvádění takového typu vozidla do provozu týká, zajistí, aby výrobce dodržoval přílohu VIII. Členské státy sdělí každý rok Komisi seznam udělených výjimek.

    3. Na vozidla, konstrukční části nebo samostatné technické celky, které vzhledem ke zvláštním použitým technickým řešením nebo koncepcím nemohou plnit jeden nebo více požadavků jedné nebo více zvláštních směrnic, se vztahuje směrnice 70/156/EHS čl. 8 odst. 2 písm. c).

    KAPITOLA IV

    Postup přizpůsobování technickému pokroku

    Článek 17

    Veškeré změny nezbytné pro přizpůsobení příloh této směrnice nebo zvláštních směrnic uvedených v příloze I technickému pokroku se přijímají postupem podle čl. 18 odst. 2.

    Článek 18

    1. Komisi je nápomocen Výbor pro přizpůsobení technickému pokroku zřízený článkem 13 směrnice 70/156/EHS (dále jen "výbor").

    2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

    Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

    3. Výbor přijme svůj jednací řád.

    KAPITOLA V

    Závěrečná ustanovení

    Článek 19

    Směrnice Rady 92/61/EHS se zrušuje s účinkem od 9. listopadu 2003. Odkazy na směrnici 92/61/EHS se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze IX.

    Článek 20

    1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 9. května 2003. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

    Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

    2. Členské státy použijí předpisy uvedené v odst. 1 prvním pododstavci ode dne 9. listopadu 2003. Na žádost výrobce může však být předchozí vzor prohlášení o shodě používán od tohoto dne ještě po dobu 12 měsíců.

    3. Od 9. května 2003 nesmějí členské státy zakázat první uvedení vozidel vyhovujících této směrnici do provozu.

    4. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

    Článek 21

    Tato směrnicí neruší platnost žádných schválení typu udělených před 9. listopadem 2003, ani nebrání rozšíření takových schválení typu za podmínek stanovených směrnicí, podle které byla původně udělena. Od 9. listopadu 2004 však musí prohlášení o shodě vystavená výrobcem být v souladu se vzorem uvedeným v příloze IV.

    Článek 22

    Až do harmonizace registrace systémů a daňových systémů členských států týkajících se vozidel, na která se vztahuje tato směrnice, mohou členské státy na svých územích použít vnitrostátní systémy kódování pro usnadnění registrace a zdaňování. Členské státy také mohou požadovat, aby prohlášení o shodě bylo doplněno vnitrostátním kódovým číslem.

    Článek 23

    Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

    Článek 24

    Tato směrnice je určena členským státům.

    V Bruselu dne 18. března 2002.

    Za Evropský parlament

    předseda

    P. Cox

    Za Radu

    předseda

    M. Arias Cañete

    [1] Úř. věst. C 307 E, 26. 10. 1999, s. 1.

    [2] Úř. věst. C 368, 20.12.1999, s. 1.

    [3] Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 27. října 1999 (Úř. věst. C 154, 5.6.2000, s. 50), společný postoj Rady ze dne 29. října 2001 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 5. února 2002 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

    [4] Úř. věst. L 225, 10.8.1992, s. 72. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/7/ES (Úř. věst. L 106, 3.5.2000, s. 1).

    [5] Úř. věst. L 226, 18.8.1997, s. 1.

    [6] Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/40/ES (Úř. věst. L 203, 10.8.2000, s. 9).

    [7] Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

    --------------------------------------------------

    SEZNAM PŘÍLOH

    Příloha I: | Seznam požadavků pro účely schválení typu vozidla |

    Příloha II: | Informační dokument |

    Příloha III: | Certifikát ES schválení typu |

    Příloha IV: | Prohlášení o shodě |

    Příloha V: | Číslování a značení |

    Příloha VI: | Ustanovení o kontrole shodnosti výroby |

    Příloha VII: | Výsledky zkoušek |

    Příloha VIII: | Vozidla z výběhu série |

    Příloha IX: | Srovnávací tabulka |

    --------------------------------------------------



        Odkazy na stránky zabývající se LEGISLATIVOU především elektrokol na evropské úrovni:
  • Directive 2002/24/EC of the European Parliament
  • Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/24/ES -česky-v PDF včetně příloh
  • Upřesnění EK pro elektrokola PEDELEC

  • webmaster@motokola.cz